sipka Den: 22.10_-_23.10. sipka
Cesta od Laosu - Luangnamtha

22.10.
Ve meste jsou dve autobusova nadrazi a my jsme samozrejme u toho spatneho. Jdeme na druhe, ale lidi nas posilaji z jedne strany mesta na druhou. Neda se nic delat a bereme si cykloriksaka. Mimochodem to jsou prvni, ktere v Cine vidim. Autobusem jedeme sice po asfaltce, ale skoro celou cestu jsou na silnici vyfrezovane kusy, takze porad skaceme. Cesta na hranice do mestecka Mohan trva cca. 2hod. Celou dobu vidime, jak smerem na Mohan se stavi nova silnice. Asi se nekdo v Pekingu zamyslel, vzal pravitko a nakreslil mezi Menghai a Mohanem rovnou caru. Nova silnice vede primo, zadne objizdky. Takze kutaji spoustu tunelu a hlavne stavi hodne mostu. Dost casto vede nova silnice udolim a aby nevedla z kopce do kopce, tak staveji 20-30 metrove pilire, na kterych bude silnice. Vzdy u delsiho mostniho useku je mensi tovarna, kde vyrabeji zelezobetonove hranoly, ktere usazuji na pilire. Na cinske strane hranic zkoumaji docela dlouho pas, ale bez problemu davaji vystupni razitko. Celnik poprve v zivote videl Cechy. Narozdil od celniku v Sunfenhe umi dobre anglicky. Pred celnici nas chyta ridic autobusu jedouciho do LuangNamTha. Ok. Bereme to. Po 3km je laoska strana. Opet podrobne zkoumani pasu. Dostavame opravdu povoleni na mesicni pobyt. Mistni sebou vezou krabice rajcat a dalsi zeleniny. Zacinam se bat laoskych cen.

---- LAOS -----

V LuangNamTha vyrazime z autobusaku smerem do meta. Hned po 100 metrech narazime na hotel, kde pokoj stoji 3$. Super bereme. Vymenujeme juany a 10$ za kipy. 1$=10.000 kipu. Jdeme se kouknout po meste. Je tu klidno, skoro zadna doprava. Vetsina budov je drevenych a maximalne maji 2 patra. Je tu spousta hotelu, restauraci a nekolik internetu. Na urednich budouvach jako je banka nebo posta jsou napisy v laostine a francouzstine. Jinak jsou napisy v laostine a anglictine. Hned na hranicich a po celem meste jsou letaky, ktere nabizi 5.000$ za informace o klukovi, ktery se tu v breznu ztratil. Vyrazil z Luangnamtha sam na trek a uz ho nevideli. V jedne turisticke agenture se koukame na treky, ale vsechny se nam zdaji drahe. Na jednom letaku pisou, ze z mesta Viengphouk se da jit na trek od 7$/den, ze jsou to treky dotovane EU. Docela me prekvapuje co vsechno EU dotuje. Jdeme se podivat na 4 km vzdalene vodopady. Deti po ceste na nas pokrikuji "dobry den" (v laostine) a zurive mavaji. Vsichni lidi se porad usmivaji. Podle domu, obleceni a toho jak lidi vypadaji mi prijde, ze jsou tu o dost chudsi nez Cinani. Kousek pred vodopady potkavame Fina (jede na kole), s kterym jsme 3 dny bydleli v Kunmingu. Domlouvame se, ze spolecne pujdeme na veceri. U vodopadu chteji vsutpne (0.1$ pro Laosany, 0.2$ pro cizince), tim nam trosku kazi dobrou naladu. Vodopady jsou asi 10m vysoke. Luangnamtha ma asi 35.000 obyvatel. Stvou me, ze prodavaci jsou domluveni na vyssich cenach pro turisty. Za 1l vody v nejlevneji vypadajici plastove lahvy chteji 0.2$. V jednom obchode, kde prodavala docela mlada holka (asi jen zaskakovala za mamcu) nam prodala tu samou vodu za 0.15$. Jeste asi nebyla dukladne proskolena na ceny pro cizince ;-).
Fin sebou vecer privedl jeste Australanku a Anglicana. Spolecne jdeme na jidlo. Bylo drazsi nez v Cine, ale jeste to slo. V Thajsku je jidlo levnejsi, ale zase o poznani drazsi pivo a bydleni, takze celkove je to jedno. Blby je, ze kdyz je levne pivo, tak si klidne dam 3-4 lahve, cimz se naklady dost zvedaji :-). V Thajsku je drahy a tak si tam zadne nedavam -> takze usetrim. Ale co, jsem prece na dovolene a tak to nebudu tolik resit.
Docela me prekvapuje, jak skoro vsichni Laosani umi anglicky. Jinak je tu spousta belochu (turistu), nekteri i s malymi detmi. Vsude se da platit bud kipy nebo dolary. V Laosu maji o vikendu v bankach a na poste zavreno (v Cine meli otevreno). Poulicni osvetleni tu neexistuje. Jsou tu vsude videt hvezdy. To se v Cine nepovedlo.
Vecere: vecere v Luangnamtha

Pozn:
Po celem LuangNamTha byly vylepe plakaty, jak se ma clovek v Laosu chovat:
- nesmi se lidem sahat na vlasy
- zenske se vubec nesmeji dotknout mnichu a novicu
- lidi se nesmi fotit bez dovoleni
- do bytu se nesmi chodit v botech
- zenske se smi koupat pouze v saronu (nebo jak se to jmenuje)
- nesmi se davat nohy na stul
- nesmi se prekracovat stul nebo jidlo na zemi

co se nesmi v laosu           jak se nesmi chovat v laosu
23.10.
Rano jdeme do banky, kde zase potkavame Fina. Mam uz jen 80 Euro v hotovosti a 140$ v secich. Seky mam pro pripad nouze, takze na ne nechci sahat. Bankomat tu nemaji, ale kartou tu lze ziskat penize pres podobny terminal jako maji v prodejnach. Chteji za to 3%. Nevim kolik za to budu muset zaplatit CSOB. Madla meni svych poslednich 100$ (zbylo ji asi 20$). Dlouho premyslim jak to udelam, ale nakonec volim jistotu a nechavam si eura. Vybiram 100USD a milion kipu (=100$). Jsem milionar, jen doufam, ze na poplatcich nezaplatim vice nez jsem vybral ;-). Cestou na autobusak si kupuji bagetu (nechtel jsem zadnou napln) za 0.1$. Mnam, po dlouhe dobe pecivo. Na autobusaku se ptame na bus do Viengphouku. Ukazuji na mistni "minibus". Je to delsi terenni auto s otevrenou korbou, na ktere je konsturkce s dvemi rada lavicek. Zavazadla se davaji na strechu. Jako spravny zelenaci se ptame, kdy pojede. Odpoved je drsna -> "az bude 10 cestujicich". Cekame hodinku, vedlejsi auta se pomalu plni, ale v nasem jsme stale pouze dva. Najednou se ridic zvednul, sednul do auta a odjel ;-). Za 20 minut se vratil a rika, ze jedeme. Sedame s jednim dedou do auta. Rozjedeme se, ale zastavujeme u naseho hotelu, kde nastupuje asi 5 lidi. Nalozi veci, ale stejne stojime nejmene dalsich 20 minut. Jeste, ze je to jen 60km. Je pracovni den, ale doprava je jako v nedeli v Lounech. Skoda, ze Madla nema ridicak na motorku, tady by se jezdilo suprove. Navic jsme vcera koupili mapu Laosu pro motorkare :-). Po meste jezdi dost motorek, ale jen nekolik osobnich aut. Je to divny. Pri skoro nulovem provozu jedeme asi 10km po hezke asflatce. Najedou asfalt konci a jedeme po udusanem jilu. Aha, uzje mi jasne proc tu nejzdi osobni auta, ale jen dzipy. Kdyz je obdobi destu, tak se tu podle me neda projet. Celou dobu az do Viengphouku jedeme stavenistem -> delaji tu novou cestu. Nejspise urednikovi v Pekingu ujela ruka a udelal o 4 cm delsi caru :-). Delam si srandu -> po ceste vidime cedule, ze se tu stavi v ramci Lao-Thai partnerstvi.
Jede s nami jeden chlapek, kterho jsme vyzvedli v mistni nemocnici. Z bricha ma vyvedene hadicky a nevypada moc dobre. Nastesti ziskal misto vedle ridice na sedacce, takze neskace s nami na korbe. Ve 3/4 cesty mu hadicky nejak vypadli. Ridic se na to nemohl koukat, zastavil a rekl lidem, kteri patrili k chlapkovi, aby to dali dohromady. Videl jsem nuz, izolepu, igelitaky, ale co s tim delali jsem nemel silu sledovat. Kazdopadne za 20 minut jedeme dal. Po 3 hodinach jizdy se dostavame do Viengphouku. RIdic zastavuje pred guesthousem. Za chaticku chteji 2$. Bereme :-).
Mestecko je jeste mensi nez LuangNamTha.
Bez problemu nachazime informace o trekach. Vypadaji dobre. Jsou dost drahe, ale nakonec berem Akha trail 3 dny/2 noci. Pujdeme sami s jednim pruvodcem. V kazde vesnici bude dalsi pruvodce. V cene je jidlop, piti, pruvodci a vstupne. EU sponzoruje vyuku anglictiny (na fotce je vyfocen beloch -> ucitel), letaky a jeste neco. Cena 7$/den je asi kachna. Platime desnych 57$ za cloveka. Je to 2x vice nez v Thajsku. Nojo no. Cestou k informacim jsem si rikal, ze se mi v Laosu libi a ze tu neni tak draho jak jsem myslel a uvazoval jsem, zda vubec utratim ten milionek. Ted je jasny, ze budu muset naopak jeste menit ;-)
V tomhle mestecku si kazdy vyrabi elektrinu vlastnim diesel agregatorem. Mit u sebe vlastni baterku je dobry napad. K veceru prijel bily dzip s vlajkou EU a z neho vystoupil beloch z fotky a rovnou sel do sve chatky. Ani nepozdravil -> asi uz nema silu si povidat s turisty. Jidlo , ktere jsme si objednali v GH bylo prumerne, ale za rozumne penize. Sticky rice mam fakt oblibenou. Po veceri si Madla cte v chaticce a ja dopisuji v restauraci denik. Beloch si prisel neco dat do lednicky. Uz pozdravil, ale povidat si nechce. Mistni koukaji na VCD a od 20:00 silene zivaji, ale nemaji silu me poslat spat. Ok. Tak ja jdu dobrovolne.

Pozn:
Pred zaplacenim treku jsme museli podepsat prohlaseni, kde mimo jine bylo, ze:
- jsme seznameni s narocnosti treku
- veskera rizika neseme sami
- jsme seznameni s moznosti zraneni
- v pripade zraneni: a) nedostaneme zadne odskodneni
                                   b) nemuzeme ocekavat od pruvodce prvni pomoc
- cesty jsou spatne
- zdravotni pece ve vesnicich neni
- v cele oblasti je spatna zdravotni pece.

Hmm, asi za grant EU najmuli nejakeho americkeho pravnika :-)










© Tomáš Kamm    www.slimak.cz   2006