sipka Den: 31.10 - 5.11. sipka
Vietiane a Thakek
31.10. - Presun do Vientiane
Vstavame vcas a vyrazime na autobus do Vientiane. Bohuzel je nadrazi daleko a tak musime tuktukem. Nestacil jsem si koupit bagetu k snidani a proto jsem snidal jen 1l vody. Prvni 3 hodiny jizdy byly kopcema. Uffff. Vcera pivo a dnes jen voda. V zaludku mam rybnik ;-) K tomu me chytal prujem, nastesti po 2 hodinach jizdy ridic zastavil  lidem na WC. Po rozjeti si pujcuji od jedne pani pytlik na zvraceni. Pani uz pouzila asi 4 pytliky. Par ostrych zatacek a pytlik pouzivam i ja. Po pouziti se vyhazuje z okna ven. Jen se musi davat pozor, aby se vetrem nevratil zpatky do autobusu - to by me asi nemeli lidi vzadu moc radi ;-) Mezitim jsem vystoupali nad mlhu a muzu se  v klidu kochat vyhledem na kopce. Je tu fakt hezky. Chtelo by to jsem nekdy vyrazit na kolo/motorka vylet. Asi to bude v tom vedru makacka, ale urcite by to za to stalo. Jedna prestavka na obed a okolo 17:00 prijizdime do hlavniho mesta Laosu Vientiane.
Vientiane je nejvetsi mesto v Laosu a ma asi 200.000 obytavel. Autobusak je asi 5 km od centra  a tak musime jet pickupem. Vysazuji nas v centru u jednoho GH. Bohuzel ma plno. Jdeme tedy smerem k rece a cestou jsou bud drahe hotely, nebo obsazene GH. Nastesti to netrva dlouho a nasli jsem volny GH za rozumne penize ( 5$/pokoj) blizko reky.
Adresa:
Lao - Sakonh Guesthouse
015/2 Francios Ngin Rd.
Ban Miray
tel: (856 - 21) 216 571

Pokoj je slusny a mame vlastni koupelnu. Jdeme na internet napsat Martinovi adresu hotelu. Internet je tu sice porad drazsi nez v CIne, ale uz je to rozumna cena. Cestou k internetu se zastavujeme v minimarketu, kde k nasemu prekvapeni maji 1l vodu za 1000 kipu. Super cena !
K veceri plnena bageta a jdeme spat.
ZItra nas snad Martin najde.

1.11. - Vientiane - Martin prijizdi
Budi nas bouchani na dvere, otvirame a chlapek z recepce nam oznamuje, ze dole ceka kamarad. Martin si vzal tuktuka a tak nasel hotel bez problemu. A to se porad bal, ze nas nenajde. Sice mu na recepci rikali, ze uz jsem se odstehovali, ale Martin se nevzdal. V 10:00 vymenujeme pokoj za 3 luzkovy a jdeme do mesta. Mezi hlavni atrakce patri narodni muzeum a kulturni dum (dum, ktery prevysuje ostatni domu v okoli a vypada supermoderne). Bohuzel je nejak zavreno, tak se jdeme podivat na francouzkou branu Patu Vay a do watu That Luang. Zbytek dne se courame po meste.
Martin privezl ceske noviny a casopisy, takze vecer mame ctenarsky klub. Super ! Knizku jsem uz davno precet, takze noviny se hodi.

2.11. - Vientiane
Jdeme na indickou ambasadu. Je asi 4 km od centra smerem k mostu do Thajska. Bohuzel vyrizeni viza trva 5 dnu a jeste se musi na pohovor ke konzulovi. Radeji zarizeni viza necham na Bangkok. Zpatky jdeme oblikou a zastavujeme se na trzisti u autobusoveho nadrazi. Martin s Madlou si kupuji melouna a ja bochnik chleba z bagetoveho  testa. V minimarketu jsem si k tomu koupil tunaka v konzerve. Mnam, to byla zranice. Po odpocinku jdeme opet do watu That Luang, kde je dnes nejaka oslava. Sice maji na prostranstvy pred watem postavene podium, ale nic se zde nedeje. Jinak tu je trziste a nekolik desitek stanku s thajskymi a laoskymi mnichy, kteri vybiraji prispevky na wat a lidi se u nich modli. Po modlidbe dostavaji na ruku takove provazky. Cestou zpet se jeste zastavujeme u francouzske brany, kde je barevny vodotrysk - fakt pekny.

3.11. - Vientiane
Trosku si schrupneme, zabalime a presuneme se na autobusak. Sedame do autobusu, sedime neco pres hodinu a pak autobus prejede na druhe ndrazi, kde zase stojime pres hodinu. Vyuziji volny cas a kupuji si plnenou bagetu. Kdyz uz to vypada, ze konecne pojedeme, tak vyjedeme pred autobusak a zastavujeme. Po 20 minutach konecne vyrazime. Jedeme pres 6 hodin a az za tmy prijizdime do Thakeku. Autobusak je zase par km od mesta, ale dnes jdeme pesky. Hotely jsou tu drahy. No nakonec jsme nasli jeden, kde za docela rozumne penize ziskavame jeden velky pokoj s koupelnou v mensim domecku v zahrade. Uz to ale vypadalo dost beznadejne. K pokoji patri terasa se stoleckem a zidlemi.

4.11. - Thakek
Pres den chodime po meste a navstevujeme mistni waty. Jak jsme prejeli vice na jih, tak je cim dal  tepleji a pres poledne je lepsi byt nekde schovany.
Dnes jsem sedeli v jednom z vetsich mistnich watu. Sedime na zemi a postupne za nami chodi novicove (zaci na mnichy) a chteji si povidat anglicky. Vsichni tu jsou desne mili.

POZN.:
Ted jak prepisuji denik v Delhi v Indii, tak si vlastne rikam, proc jsem jel podruje do Indie a radeji nezustal dele v Laosu. Sice mi to tam prislo, ze je tam draho (oproti Indii) a ze tam neni co delat, ale kdyz o tom premyslim ted, tak jsem mel vyrazit na tom kole ;-)
No nic.

V tomto meste prodavaji skutry (benzinove) za 130$. Dokonce uz maji i registracni znacky. Super cena. Dokonce tak skvela, ze mam pocit, ze jim je musi Cinani dotovat, jinak to snad ani neni mozny. Hypermarkety v CR na nich fakt musi dost vydelavat.
Skoda, ze je postovny tak drahy. Hned bych si 2-3 kousky koupil :-)

Mesto je dost rozlezle, takze jsem se dobre prosli. K veceru se jdeme podivat k trajektu pres Mekong  do Thajska. Je tu prodejna s thajskym zbozim a laoskym pitim. Lahev laoske whisky stoji cca. 16 kc, tak to ji tu nemuzeme nechat a proto nevahame a jednu si bereme + 2 plechovky cocacoly (z Thajska). Ono i "zapadacke" piti je tu podezrele levne, moc tomu nerozumim - ale to je jedno, proste jsem odsouzen k tomu, ze proste nejake veci pro me zustanou zahadnou. Vracime se popijet na terasu. Je trosku blby, ze zidlicky jsou retezem privazane ke stolecku a recepcni nenasla spravny klic, takze se zidlickami nejde hybat. No co, za chvili jsme si zvykli. Cocacola dosla a tak Martin pije cistou whisku. Dostavame hlad a tak jdeme najit restauraci se smazenou ryzi a po ceste kupujeme dalsi whisku a cocacolu (tentokrat rovnou 3 litrovku). Po jidle se vracime na terasu. Ja s Martinem popijim na terase, Madla ma nekolik hodin volnou koupelnu, takze jsme vsichni spokojeny :-). V mistni hotelove zahradni restauraci sedi 4 starsi nemci a popijeji. Trosku me prekvapuje, ze se s nimi Martin nejde bavit a tak dal popijime whisku. Nemci sli spat. Teda myslel jsem,. ze jdou spat, ale za chvili do jejich pokoje dorazila jedna laosanka, takze asi spat nesli :-) Kdyz Martin rozbil svoji sklenicku, tak si rikame, ze je lepsi uz jit spat.

5.11. - nechce se nam z Thakeku
Budik zvoni dle planu v 7:30. Martin odmita vstavat a tak odchazime az v 11:45. Checkout je v 12:00, jinak by Martin jeste lezel. Je s nim sranda, protoze vubec nevi, ze jsem vcera koupili dalsi flasku, ani nevi o jidle :-). Dnes se muzu spat, protoze ja jsem dopadl bez nasledku. Cestou na autobusak se zastavujeme na polevku a Martin odmita jit pesky dal. Je to dobre, protoze je vedro a autobusak je dost daleko. Takze jedeme tuktukem. Prijizdime na autobusak a zrovna odjizdi nas autobus do Savannakhetu. Tuktukar ho zastavil a tak jedeme. Jsme tu za 3 hodiny. Autobusak zase za mestem, takze bereme tuktuka az do vyhlednuteho GH (z japonskeho pruvodce): SaiSouk Guest House.
Nasleduje kratka prochazka podel reky, internet a vecere :-)
Vecer je uz Martinovi dobre, ale dopijet whisku nechce.








© Tomáš Kamm    www.slimak.cz   2006