24.10.
Dle dohody prichazime s malym batuzkem pred turisticke informace. Velke batohy nechavame v nasem GH, protoze nam vcera rikali, ze v turistickych informacich si je nechat nemuzeme. Dostatek vody na treku vyresili tak, ze dostavame 2x1.2l plastovou flasku vody a jednu tasticku (na jednu vodu) pres rameno -> rucne vyrabene v jedne vesnici, kde ziji lide narodonosti Akha. Na trek jdeme dle domluvi my dva a pruvodce. Sedame do auta a jedeme asi 8km do jedne vesnice, kterou si jdeme prohlednout. Je to desny, pripadam si jako kdyz jdu do zoo. Fotit se nesmi, takze fotky lidi nemam. Hned v teto prvni vesnici se k nam pridava "mistni vesnicky pruvodce", ktery umi pouze jazyk akha a ani laosky neumi. Moc nechapu, proc ho sebou mame.  Je dobry pouze k tomu, ze nese nasemu pruvodci batoh a Madle trekovky. Jinak nas pruvodce evidentne trefi, protoze jde prvni a lokalni pruvodce az posledni.
Parkrat prebrodime reku a po 3 hodinach dojdeme k hranici oblasti, ktera patri k vesnici odkud je nas lokalni pruvodce. Jde s nami jeste 15 minut do dalsi vesnice. Vesnice je uplne bez lidi, jsou tu pouze kravy. Vsichni vesnicani nekde pracuji a udajne se obcas ani na noc nevraceji, protoze to maji daleko. Vsechny domy jsou postavene jen z bambusu. Jdeme do jednoho, kde vesnicani nebydleji a ktery slouzi pro obedy turistu. K obedu
mame to co prinesl pruvodce v batohu -> banany, sticky rice, zeleny salat, smes masa se zeleninou a vajickove omolety.

   

Bylo to dobry. Jako stul poslouzili vetve z bananovniku. Banany byly jak obycejne, tak plane. Ty "obycejne" jsou o poznani lepsi. Pri obede k nam prisel jeden starsi chlapek s manzelkou a porad na nas koukali. Pruvodce prelozil, ze jeste nikdy belochy nevideli. Ted jsme jako zvirata v zoo pro zmenu my :-)
Po 30 minutove prestavce, kterou i nasledujici dny nas pruvodce pevne dodrzuje po jidle jdeme dal. Za 2 hodiny se dostaneme k rece, kde se myjeme. Pruvodce nam stejne jako pred obedem nabizi mydlo. To je mydlovy maniak. Po koupani nam pruvodce rekne, ze do vesnice, kde budeme spat je to jeste hodina chuze. Tak to nevim, proc jsem se koupal. Je totiz vedro jako blazen. No nic. Nez vyrazime, tak nam pruvodce vypravi, ze zitra se pujde hodne do kopce a ze spousta turistu si to po prvnim dny rozmysli a jde radeji podel reky jinam, nez bylo v planu. Odpovidame, ze je to v pohode, ze kopce bereme. Pruvodce nema radostr, ale ze OK. Ted mam jit prvni ja a on s Madlou az za mnou. Moc to nechapu, protoze neznam cestu, ale dobre. Hned od reky je dlouhe stoupani. Na kopci zjistuji, ze Madla s pruvodce jsou za mnou dost pozadu. Cekam na ne a kdyz prijdou, tak mi Madla vesele oznamuje, ze nejen ona, ale i pruvodce rikal, ze jdu strasne rychle. Odpocivame a pruvodce se snazi vysvetlit, ze spousta Laosanu v noci umira -> z jeho anglictiny a predvadeni usuzujeme, ze umiraji bud na upal nebo infarkt. Od teto chvile mu jinak nez "infarktak" nerikame. Uznavam, ze neni uz nejmladsi, je mily, ale na provodce dost linej.
Vesnice, kde spime ma 260 obyvatel (60 rodin). Nemaji tu elektrinu a vodu nosi ze vzdalenosti 15 minut chuze. Vesnice je na kopci a jedina mozna cesta, jak se jsem dostat je jit pesky po uzke lesni ceste, kterou jsme prisli. Na kazdou stranu je to 6 hodin chuze do nejblizsi vesnice, kde maji silnici. Vypada to, ze ve vesnici jsou jen deti, ale za  chvili se zacnou trousti dospely, kteri pres den pracovali na poli.
Vsechny chatky ve vesnici jsou opet jen bambusove a bydli se v prvnim patre. Je to takovy dum na kulech. Dole se pohybuji prasatka, psi a slepice.
V teto vesnici mame opet mistniho pruvodce, ktereho nas pruvodce hned posila pro vodu a drevo. Sam jde koupit zeleninu, ryzi a kure. Sice rika "kure", ale kupuje kohouta. Spolu s mistnim pruvodcem ho oskubou a zacnou varit polevku. Musim jim dat na hrnec poklicku, protoze jinak by jim to snad nikdy nevarilo. Sedime na terase a povidame si. Okolo baraku postavaji male deti a pozoruji nas. Posledni mesic tu zadny turista nebyl. Mimochodem mistni jedi maso 2x tydne.
Pred jidlem se pruvodce pta, zda si dame mistni whisku. Nez stacim rict ne, tak Madla s usmevem objednava 2 sklenice. Dost me prekvapila. Za prve skoro vubec nepije a za druhe v informacich co se smi a co se nesmi na treku psali, ze nemame pit mistni whisku. No nic.
Vidite, zapomnel jsem napsat, ze nas pruvodce se jmenuje Hong Thong. Zatim mame pouze druheho mistniho pruvodce, ale uz je mi jasne, ze slouzi jako poskok tomu nasemu pruvodci.
Whiska nic moc, proste 60% lihu. Jeste, ze nakonec prinesli jen jednu flasku (malou). Pri jidle prislo do naseho domecku asi 10 mladych lidi. Pruvodce na ne ukazuje a rika, ze kluci nosi okolo krku stribrny kruh a holky na hlave nosi cepici s ozbobami (musim sehnat pohledy). Madla se pta, kolik jim je let a pruvodce preklada. Dvoum klukum je 25 let, par jich nechce rict a jeden odpovida, ze nevi, protoze mu to rodice nerekli. Ve vesnici totiz umi cist a psat jen pulka lidi. Myslim, ze je ani moc nezajima jaky je den, kdyz stejne pracuji cely tyden. Holky studuji jen do doby, nez se vdaji. Coz v takovychto vesnicich neni moc pozde. Vdat a zenit se muzou jen v ramci Akha narodnosti. Nastesti v okolo (5-6 hodin chuze) je vice Akha vesnic, takze to neni az tak velky problem. Uz nam pruvodce nema co ritct a proto vytahjuje dopis pro vesnicany od starosty vedlejsi vesnice (odkud jsme dnes prisli), ze rodice maji posilat deti do skoly. Tenhle dopis ale nikoho nezajima a vsichni se tesi na ten druhy, v kterem jsou fotky od francouzskych turistu, kteri fotili v teto vesnici. Vsichni si je prohlizeji, jako kdyby to byly jejich prvni fotky. Dve holky (ktere celou dobu nenapadne sedeli v zadu mistnosti) si vzaly ty fotky, na kterych byly a jednu rovnou roztrhaly. Prej jim to tam neslusi a druhou schovaly do kapsy. Koukam, ze je to tu stejny jako v Cechach :-)
A je po zabave. Vsichni odchazeji a zustavaji jen dve slecny, ktere masiruji pruvodce a Madlu. Masaze jsou v cene treku, ale ja je nechci. Vlastne nez odesli, tak je jeste zaujali Madly trekovky a ptaji se kolik staly. Odpoved 1 milion kipu (a to staly ve skutecnosti jeste vice) je dost sokovala, smutne se na ne jeste jednou podivali a pak odesli.
Pred spanim jeste pruvodce kupujde dalsiho kohouta na zitra. Nechce ho skubat, tak to nezabiji a jen mu svaze nohy a da do kredence. Jenze kohout orad triska do nadobi, tak ho vynda a da do roku kuchyne.
Pozn:
Lidi z narodnisti Akha prisli z Barmy po 2 svetove. Zalozili tyto vesnici, pak se castecne odstehovali a pred 10 lety ji zase zacali rozsirovat. Chlapkovi jsme moc nerozumnel, takze podrobnosti u Madly.

 

25.10.
Spalo se fakt dobre. Jen jsem se parkrat probuydil, protoze blbec kohout vlezl do hrnce a delal kraval. V Laosu vstavaji lidi dost brzo a nez jsme vstali my, tak uz byl kohout uvareny. Snida byla skoro stejna jako vecere -> ryze, kohout (maso pro turisty, kosti, kuze a vnitrnosti pro pruvodce), polevka se zeleninou a smazena dyne a okurka.

Mam prujem jako blazen. U chatky je sice zachod, ale protoze ve vesnici neni voda, tak se musi na velkou nekam do prirody. Nez vyrazim, tak mi pruvodce nabizi tyc proti zviratum. S tim, ze je to zbytecne frajersky odmitam. Jdu kousek za vesnici a sedam. Behem chvilicky jsou u me dve prasata, jeste ze je pobliz klacek :-) Prasata se porvali, kdo bude v rade prvni. Zda se jim, ze mi to nejak trva, tak jdou stale bliz. Jeste ze mam ten klacek ... Utirat jsem se ale musel ve spechu. Nez jsem usel par metru, tak to meli vse sezrane. Bleeee
Vyrazime do dalsi vesnice. Lokalni pruvodce s nami nepujde, protoze ma udajne hodne prace. Infarktak se jeste pta zda chceme do kopce -> chceme.
Po 2 hodinach chuze lesem vidime v dalce vesnici na kopci. Pruvodce rika, ze tam pujdeme. Za necelou hodinu dojdeme na misto, kde se cesta rozdeluje. Pruvodce prohlasi, ze jsme vstali pozde (pritom jsme mu rikali, at nas vzbudi) a ze nahoru do vesnice nepujdeme, ale pujdeme podel reky. Je to proste flakac.
Obedvame u reky -> ryze, smazena dyne, banany a kohout. Vcera pruvodce jeste "prevaril" vodu, takze mame znova 2x1.2l (kazdy). Chutna dost uzene ;-). Je ji malo, jeste ze mam i vlastni.
Cestou jdeme asi 2 km bambusovym hajem. Pekna cesta. Pruvodce rika, ze mu tady turisti rikaji, aby rekl vesnicanum, ze nemaji bambusy kacet, aby byly i pro dalsi generace, ze jsou hezke. Pruvodce rika, ze vesnicani si stejne kaceji jak chteji, protoze si z bambusu stavi a opravuji domy. Ja bych si z turistu, kteri doma jezdi autem (ktere zere 10l/100km) pro rohliky a pak si prileti letadlem na 14 dni do Laosu a rikaji jak mam setrit bambusy, take moc nedelal.

---
Vcera jeste pruvodce rikal, ze nektere vesnice uz prisli na to jak vydelavat penize a misto pestovani ryze pletou bambusove provazy, nebo sbiraji a prodavaji housenky, ktere ziji v bambusech. Vesnice, kde jsme bydleli vcera na to ale jeste neprisla a tak pestuji ryzi a chovaji zvirata jen pro to, aby nakrmili vesnici a vice nedelaji. Jejich sen je mit vlastni silnici do vesnice.
---

Kdyz se blizime k  vesnici, kde dnes budeme spat, tak slysime zvony. Pruvodce rika, ze asi oslavuji postaveni noveho domu. Trosku se spletl, protoze ve vesnici umrelo dite a svolavaji lidi na pohrebni obrad. Z kazde rodiny jde jeden clen a prinese rodine 10.000 kipu a spolecne celou noc sedi, piji a zpivaji. Dnes jako obet zabili slepci a zitra zabiji prase. Vse vcetne ditete pak zitra odnesou do obradniho domecku za vesnici. Protoze veri v reinkarnaci, tak vesnicani nejsou ani moc smutny. Mozna jsou i dost zvykli.
Do vesnice vede silnice (u nas by se spise reklo polni cesta), kterou vybudovali za penize EU. Ve vesnici je skola - 5 trid, 4 ucitele a mala nemocnice. Z hor maji privedenou vodu a po vesnici je par "cerpacich mist", kam si mistni chodi pro vodu a koupat. Kdyz jsem se u jednoho mista koupal, tak mistni prestali hrat nohejbal a koukaji na me. Madla se radeji nemyje :-)
Pruvodce rikal, ze k veceri uz nezabije kure, ale bude jen zelenina. Bohuzel zeleninu (mimo dyne) nejak nesehnal a tak kupuje pul kila masa z kohouta :-). Takze vecerime to same co vcera k veceri a dneska k snidani.
V teto vesnici je asi 70 rodin. Je to vlastne dvojvesnice narodnosti Akha a Khmu. Opet bez elektriny.
Po veceri masaz pro Madlu a pruvodce. Ja opet nechci, protoze se bojim, ze mi chybnou s pateri a budu mit mesic housera. Udelal jsem dobre, protoze tyhle zenske jsou drsnejsi nez vcera a dost tlaci. Slysim jak Madle krupou zada a Madla rika "to bude modrin".
Jeste, ze jsem dotoho nesel.

26.10.
Spalo se opet dobre. Uz nebylo takove vedro jako vcera, takze jsem se i prikryl dekou. K snidani to same co k veceri. Prestanu mit rad kohouta. Jsme stejne blazni. Malaricka oblast a mi nemame antimalarika. Pijeme lehce prevarenou vodu a jime kohouty. Pritom jak v LuangNamTha, tak i ve Viengphoukha jsou plakaty jak spravne likvidovat mrtvou drubez, protoze tu byla (je) ptaci chripka. Uvidime ...
Jdeme 2 hodiny po mistni silnici k autu. Cestou mijime 2 vesnice. V jedne z nich maji na rece elektricky generator, ktery vyrabi elektrinu pro 2-3 rodiny. Ostatni nemaji nic. Docela me stve jak jsou vsichni na turisty domluveni, protoze kdyz se ptame naseho infarktaka na spravnou cenu 1l vody, tak rika 0.2$. Coz je blbost, protoze nam ji jednou prodali za 0.15$ a hlavne za 0.2$ ji maji jak ve stanku, tak v hospode a dost bych se divil, kdyby v hospode nemeli prirazku. Navic jsem ji jednou skoro koupil za 0.1$, protoze v obchode byl jen mensi kluk, ktery nevedel spravnou turistickou cenu, ale za chvili prisel tatka a opravil ho ;-)
Autem jeste dojedeme k jeskynim. V jedne jdeme kousek dovnitr, jsou hezke a je super, ze tu neni zadne umele osvetleni a betonove cesticky. Jde koupit jednodenni trek, kdy se projde celym timto komplexem jeskyni. V jedne vesnici po ceste do Viengphoukha se zastavujeme na obed, kdy dojime zbytky od snidane.
V turistickych informacich vyplnujeme dotaznik. Ptaji se zda nam nutili vesnicani suvenyry, zda byla prevarena voda, zda se pruvoce vyzna a jesli si dostatecne myl ruce mydlem. Uz to chapu, proc byl tak posedly :-)
Pred tur. informacemi jsou dalsi 3 turisti, kteri sli jen na 2 denni trek. Jeden anglican je dost seredne odreny. Ptame se co se mu stalo a on rika, ze vcera pil moc whisky, kterou si dal i na snidani a pak cestou zpet spadl z cesty... Aha whiska :)

 

Ptame se jeste na autobus do Moue Xai a ma jet zitra rano. Jdeme se ubytovat do guesthousu, v kterem jsem nechali batohy. Maji plno jak tady tak v gh pres ulici. Udajne ma ale dnes jet autobus do MoueXai a tak vyfasujeme 2 zidle a cekame u silnice. Jsou 4 hodiny odpoledne. Prijeli turisti a jejich mistni pruvodce rika, ze autobus, pokud pojede, jede o pulnoci. OK. Sedime a cekame. Vsechny co jdou okolo jsme zaujali. Dalsi mistni rika, ze slysel, ze mozna pojede autobus v 10:30. Setmelo se a majitel guesthousu nam rika, ze kdyz nic neprijede do 11:00, tak uz nic nepojede a mame prespat v jeho restauraci, kde je dvojpostel, na ktere normalne spi jeho syn. Lidi jsou tu fakt hodny.
Neco kolo 20:00 prijizdi autobus. Je narvany. Ridic me posadi na pytel s pomeranci a Madlu na kryt motoru (vedle radici paky, kde uz sedi ridicuv pomocnik). Za chvili jedna z cestujicich ukazuje, ze sedim na mekkem a ze si mam sednou na jeji tasku. Jenze taska ja na kufru, jehoz majiteli se to nezda. Ok, sedam si na zem. Vetsina cesty do MoueXai je znacena jako "spinava cesta sjizdna jena v suchem obdobi". Super zabava pro milovniky motorek a terennich aut. Blby je, ze tu stavi asfaltku a do par let je po zabave.
Po 30 minutach jizdy zastavujeme u restaurace, kde cestujici jedi a ridic ziskal plastovou zidli, kterou mi dal. Sedi se dobre, jen kdyz autobus blbe poskoci, tak se ji rozjedou nohy a ja padam na zada. K tomu vsemu sedacka, u ktere sedim, neni prisroubovana a tak pri ostrejsi leve zatacce na me pada s celou rodinkou. To me udrzuje ve strehu :-)
Moc daleho nedojedeme, protoze ridic nahle zastavuje. Rozbila se prevodovka. Uz chapu, proc na schodech bylo velke kladivo. Ridic s pomocnikem pres 40 minut prevodovku rozebral a dost divne do ni mlatil tim kladivem. Olej z prevodovky silene smrdi, asi tak jako kdyby najednou zvracel cely autobus. Prislo jim, ze uz je dostatecne rozebrana a tak jdou vzbudit pana Vonga, ktery spi na strese autobusu. Neco udelal, spolecne zase prevodovku slozili dohromady a startuji. Vse vypada OK a tak jedeme. Za jizdy jeste pan Vong vyleze okenkem (bocnim) na strechy autobusu a je vse v normalu. Chvilemi i spim (vzdy nez prijde ostrejsi leva, nebo prudke brzdeni).
Najednou ridic neco zarval a kousek zacouval. Jeho pomocnik vybehl z autobusu a neuveritelne rychle vysplhal na skalu vedle silnice. Hodil kamenem a pak ze skaly schodil zvire. Jeste do nej jednou hodil kamenem a bere ho do autobusu. Cela operace trvala asi minutu, je fakt sikovnej a jedeme dal. Zvire vypada jako hodne prerostla valcovita krysa s malymi nozickami. Jeste asi trosku zije, protoze ho v autobuse jeste dodelava klicem. Z toho Madla nemela moc radost, protoze to delal hned vedle ni ...